Před čtyřiceti lety mnozí Američané slavili zánik imperiálního prezidentství při rezignaci Richarda Nixona. Dnes je jasné, že slavili příliš brzy. Nixonův pohled na prezidentské pravomoci, shrnutý ve svém nechvalně známém prohlášení, že "když to dělá prezident, tak to znamená, že to není nezákonné" je dnes přijat většinou politické třídy. Ve skutečnosti, poslední dva prezidenti zneužili svou moc takovým způsobem, že by se Nixon styděl.
Například Nixonovo zneužití Internal Revenue Service (IRS) k pronásledování svých politických oponentů bylo předmětem jednoho z článků obžaloby předložených americkou Sněmovnou reprezentantů. Stejně špatným, jako bylo Nixonovo zneužití IRS je také, že současná administrativa, jak se zdá, pokračuje v této tradici. Zaměřování se na skupiny Tea Party získalo nejvíce pozornosti, ale to nebylo jediným případem pronásledování politických oponentů prezidenta Baracka Obamy pomocí IRS. Například vyžadují, aby jedna z mých organizací „Kampaně za svobodu“ předala informace o svých hlavních dárcích.
Nixonovo zneužití federální moci špehovat své "nepřátele" bylo nepřípustné, ale Nixonovo zneužívání občanských svobod blednou ve srovnání s těmi od jeho nástupců. Dnes doslova každý na světě může být špehován, na neurčito zadržován nebo napsán na prezidentský "kill list" na základě ničeho jiného, než jen na prezidentův rozkaz. Přes všechny jeho chyby, Nixon se nikdy nesnažil tvrdit, že má moc jednostranně rozkazovat komukoli na světě, zadržet jej nebo zabít.
Mnozí dnes působí jako obhájci imperiálního prezidentství. Jedním z důvodů je to, že mnozí politici upřednostnili stranické zájmy nad loajalitou k ústavě. Takže otevřeně brání a dokonce oslavují výkonnou moc „mocných chapadel“ stvořenou prezidentem své vlastní strany.
Dalším důvodem je shoda obou hlavních politických stran v podpoře státu ve válečném stavu. Mnoho politiků a intelektuálů z obou stran podporuje imperiální prezidentství, protože si uvědomují, že vize otců zakladatelů pro omezený výkon moci je neslučitelný s agresivní zahraniční politikou. Když jsou u moci republikáni, tak se neokonzervativci ujmou vedení, zatímco když jsou u moci demokraté, tak se vedení ujmou humanitární intervencionisté. Bez ohledu na stranickost nebo ideologické zařazení, mají stejný cíl - chránit výkonnou moc před omezením ústavním požadavkem, aby prezident usiloval o souhlas kongresu před zahájením vedení války.
Síla obou politických stran ve shodě, že prezident by měl mít neomezenou volnost při nasazování svých vojsk do války dokládá selhání pokusu přidat článek ohledně Nixonova "tajného bombardování" Kambodže do článků obžaloby. I při nízké podpoře imperiálního prezidentství, kongres stále odmítal omezit válečné pravomocí prezidenta.
Nezahrnutí Kambodžské invaze do článků obžaloby může být i hlavním důvodem proč Watergate měl tak málo co do činění s udržením na uzdě imperiálního prezidentství. Protože imperiální prezidentství má své kořeny ve válečné moci, pokusy jej zadržet nevedou k obnově kongresové ústavní pravomoci vyhlásit válku a jsou odsouzeny k nezdaru.
Zrušení Nixonova odkazu vyžaduje vybudování nové shody obou hlavních politických stran ve prospěch míru a občanských svobod, odmítnout to, co spisovatel Gene Healy nazývá "kultem prezidentství" a dát věrnost ústavě nad stranickostí. Důležitým krokem musí být obnovení kongresové nadřazenosti v otázkách války a míru.
překlad článku Nixon ́s Vindication (7.9.2014)